DUŠIČKY - PAMÁTKA ZESNULÝCH - 2.LISTOPADU

Prapůvod dušiček odkazuje zvlášť na keltskou tradici. Keltský svátek Samhain oslavoval konec léta a počátek nového roku, kterým byl 1. listopad. V ten den se podle víry Keltů prolínal svět živých se záhrobím a živí pomáhali duším zemřelých světlem a ohněm lépe přečkat fázi očišťování. Tradice Samhainu se dodnes odráží nejvíc v podobě známého Halloweenu.

Dušičky jsou spjaté se svátkem Všech svatých. Na 2. listopad, den po svátku Všech svatých, jej v roce 998 ustanovil clunyjský opat Odilo, který nařídil slavit Památku všech věrných zemřelých (tzv. dušičky), latinsky In commemoratione omnium fidelium defunctorum. Zvyklost nejprve dodržovaná v klášteřích s cluniackou řeholí se rychle uchytila ve Francii, Anglii a Německu a postupně ve 13. století se rozšířila po celé církvi. Památka dušiček je těsně spjatá se svátkem Všech svatých (1. listopadu). Ten se oficiálně slaví od roku 835 a připomíná všechny světce, na něž se v církevním kalendáři nedostalo.

Oba svátky připomínají dokončení božského díla - vzkříšení.

Období dušiček je příležitost k tomu, aby se lidé zastavili a zamysleli se nad vším, co se smrtí souvisí. Tomáš Halík k tomu dodává, že dušičky by neměly být jen o povinnosti dojít na hřbitov, rozsvítit svíčku a ozdobit hrob. "Měli bychom se zastavit a přemýšlet a v rodinách mluvit o těch posledních věcech. Nejenom, kde má člověk uloženou závěť a vkladní knížky, ale také o tom, jak by si člověk přál, aby se s ním lidé rozloučili, kde a jak by chtěl být pohřben. Také by to měl být večer, kdy lidé hovoří o svých předcích, rodinných tradicích," vysvětlil Halík svůj pohled na smysl dušiček.